Paul Kalkbrenner? Techno, Tits and Trumpets!

Je to krásné se probudit na Štědrý den. Pohodová atmosféra všude kolem, tech-housové koledy někde kolem 125 tepů za minutu, nějaké to cukroví, rybička… znáte to sami. Od nového roku se slaví Vánoce častěji.

Vždycky když je Flow. Pozdě, ale přece vám přinášíme report z Roxy s hlavním hrdinou filmu Berlin Calling Paulem Kalkbrennerem.


20. 2. 2010 na štědrovečerní tabuli v Potrefené Huse kousek od Náměstí republiky jsme si dali pořádný kus masa a nějakou tu Stellu… na pozadí se z repráků nevalilo ticho, ale Tonka a jeho She Knows You, jarní pohodovka. Celkem příjemný podkres k večeři.

Najedení a napití jsme s výbornou náladou rychle (ale ne zase tak rychle, abychom zapomněli zaplatit útratu) vyrazili do Roxy, protože se dalo čekat, že brzy bude velmi husto (a bylo).

Když jsme přišli, bylo ještě relativně prázdno, takže jsme se v klidu odstrojili, koupili pití a šli zlehounka podupávat společně s odhadem třicítkou nedočkavců a nedočkavkyň (ano moje učitelko češtiny, nedočkavkyň).

Roman Rai a Fatty M hráli moc příjemný tech-house, někdo říká, že ho to nudí, nás to tedy rozhodně nenudilo a okolí na tom bylo na první pohled stejně. Parket se zvolna, ale jistě zaplňoval, uličky a intimní zóny všech přítomných se postupně začaly zmenšovat a zmenšovat a zmenšovat… aneb vyber si tu svou osmičku. Pro pomalejší obrázek:

Kolem jedné se v prostoru za pultem objevil nazrzlý chlápek na ježka s nevinným klučičím obličejíkem :o) takový berlínský Radek Hulán (ajťákům netřeba představovat). A hned se mu z publika dostalo pořádného supportu!

Roman Rai rozšlapával tou chvílí už pěkně narvaný sál, zatímco si Paul Kalkbrenner chystal svoje nádobíčko – notebook a kontroler. Roman i Fatty M mu obecenstvo pečlivě a kvalitně připravili, klobouk dolů… proč takový Roman není vidět na větších akcích, promotéři? Vždyť by to fungovalo, skutečně jsou tady víc než tři jména.

Trošku mě zamrazilo, když jsem sledoval Paula, jak se připravuje. Měl obvázané pravé ucho a pořád si ho mnul… nějaká maličkost, nebo že by daň za to množství vystoupení a neustálé dávky hluku? Ať je to ok.

Kolem půl druhé byly už Roxy skutečně narvané. Každý si musel bojovat o ten svůj skromný kousíček prostoru a kyslíku taky zrovna nebylo na rozdávání :o) Sál dostal dáreček, několik nafukovacích mičud a tak se nedočkavostí vesele pinkalo, no někoho to za chvíli už možná trošku otravovalo… ale nešlo to zastavit, jak jinak :o)

Pochvala patří Roxy za výzdobu, motiv obálky Berlin Callingu byl patrný, ze stropu visely barevné koule přesně tak, jak ležely na fotce Paula v blázinci, tak to má být :o)

A potom to přišlo. 1:36 – Paul si strhnul papír z ucha, dav ho za to odměnil nekonečným řevem :o) La Meczla! Ibiza hit číslo jedna tohoto roku od Michela Cleise, tentokrát v Paulově podání. V klubu to rozhodně funguje!
Zazněl skvělý Square 1 a do něj zamíchaná „hymna“ Sky and Sand, taky Altes Kamufel, něžný Arron, taky Gebrunn Gebrunn… a další hitovky z Berlin Callingu. Když zazněl Bengang, tak to prostě bylo techno, všechny kozy v Roxy a trumpety!

Dav řval co mu síly stačily, Roxy byly beznadějně narvané a zažívaly rekordní návštěvnost. A všichni vevnitř rekordní mejdan. A taky skvělý zvuk! Byl silný a přitom dobře čitelný, možná ten plný sál trochu vylepšil akustiku, ale určitě si zvukaři zaslouží poplácat po zádech. Takhle rozhodně ano! A nejsem jediný, kdo si všimnul, že to bylo lepší než obvykle.

Malinko mě mrzelo, že Paul nezahrál některé pecky ze svých začátků, třeba Crazyness or Myself nebo Le Troubadour, Exemper, Keule anebo novější věci jako Acess Rapide, der Berserker, Freund Blase…
… ale i tak skvělé, stálo to za to! Mě to bavilo, všechny okolo taky a jestli někdo při Paulově vystoupení odešel z parketu, tak jenom kvůli horku, které bylo opravdu šílené.

To je taky moje jediná výtka, ale v Roxy to dobře vědí. Byly prostě nad kapacitu, vzduch byl potom příšerný, místo žádné, záchody a bary odrovnané, vysrážená voda stékající po zdech.. na tom je třeba zapracovat.

Na konec Paul zahrál ještě jednou Sky and Sand a rozloučil se s námi. Roman navázal skvělým Mangem od Saschy Funkeho, kterého se taky brzy dočkáme!

Roxy se začaly rychle vyprazdňovat, takže byly za chvilku jen plné :o) a my jsem po nějaké hodince taky rozhodli vyrazit domů, měli jsme toho přece jen dost… a shodili jsme nějaké to kilo :o) takže díky! A příště na viděnou! S Legerem, Funkem a třeba Lusinem!