Patrick Tenev – dealeři, umělý kozy, Dom Perignon na stolech a uzavřená společnost

Patrick Tenev, pro zasvěcené známý taky jako DJDr.TNF, je moc zajímavá postava. Málokdo by řekl, že jeden člověk toho může stihnout prožít tolik najednou. Studium několika uměleckých směrů, vystupování s taneční skupinou pomalu po celé Evropě, natáčení videoklipů, djing i vlastní produkční činnost na poli parties, spolupráce s velkými jmény, účinkování v muzikálech jako West Side Story, Jesus Christ Superstar, Dracula, Vlasy, Krysař… tenhle rozhovor si nenechte ujít!


Začal nějak takhle:

Na Facebooku jsem zaregistroval hlášku:

„Vážení, děkuji České Televizi za odvysílání dokumentu Generation Electro Tecktonik… druhý díl příští týden! Konečně se v ČR dobíráme k progresivnímu tanečnímu soundu, který byl nejaktuálnější před třemi lety, kdy jsem pro neustálé držkování managerů klubů v Praze rezignoval na roli Promethea, vybodl jsem se na hraní… ve… čtyřech „top“ pražských klubech a s Tecktonik soundem jsem se odklidil do Chapeau Rouge, kam vás občas zvu na tyhle mejdany a kde klubový produkční umí používat nejen voňavku, ale i mozek… :-)

Tak jsem hlášku otagoval pluskem (konečně se taky něco elektronicko-hudebního děje i na ČT)

Ozval se Patrick: Kohoutek o tom asi ví svý :-)

Kohoutek není zase takový optimista :-) dokument skončí a s ním utichne i všechno ostatní… a Lady Gaga bude hrát vesele dál :-)

I Lady Gaga je v dnešní poušti toho, co projde sítem českých médií, audiovizuálním zázrakem :-D

No dobře, Kabáti? :-)

Myslíš to mezinárodní Eurovision Faux Pas? :-D Odkud jsi, Kohoutku?

Jsem z Kutný Hory, btw. husté aliení oblečky!

Koudelníkův syn! Oblečkům je 10 let :-D

Koukám, že máš za sebou docela kariéru, uděláme rozhovor?

Hehe… o čem? O tom, že jsem si splnil sen a dělal jsem ošetřovatele v ZOO? :-)

:-) tak na myspace máš toho trochu víc.

Myslíš že to zatim stojí za zmíňku? :-) Jestli jo, tak už ho děláme :-)

Eee ne, pojď se domluvit na kdy, teď už půjdu chrupat.

Ok, zmáknem to i na netu? Já si vždycky při rozhovorech připadám jak debil :-D

No jasně, zítra večer? Cca od sedmý dál by to šlo?

Ok. Zítra tu :-)

Dobrou!

… Druhý den:

Čau, jdeme na to?

Nazdárek! Tak… kafe a jsem ready.

Patricku, jsi pětatřicátník, dám ti klasickou otázku. Jak si poprvé ke scéně proniknul, pamatuješ si první hudební věci, co tě oslovili, lidi? V roce 1989 ti bylo 15, jak si to vnímal – bolševika a vše okolo, co tvoje rodina a blízký okolí v týhle době?

Jak jsem vnímal koho? Bolševika? Co to je? Bolševik je tu odjakživa a je to tu dodnes, byl to římskej bolševik, gestapo bolševik, ruskej bolševik nebo americkej bolševik. Akorát se tomu řiká jinak a genocida probíhá na jiné frontě… tolik poučka a k politice se dál nebudeme vyjadřovat… ještě bych mohl vypadat jako anarchista. (smích)

Pamatuju si, když jsem byl malej, že moje matka byla bezpartijní, otec mi ve dvou letech života emigroval a už jsem ho neviděl, žili jsme s babi a s dědou… dítě nevnímá bolševika ani menševika.

Dítě v každý době vnímá harmonii nebo disharmonii rodiny a naše rodina v mém dětství fungovala.

Máma a prarodiče si mě všímali a podporovali talent, kterým jsem se projevoval. Současně se zápisem do základky jsem udělal talentovky do Lidové školy umění – výtvarný obor (výběrová škola, na které se částečně platilo studium).

Souběžně se základkou mě bavilo vyhrávat soutěže… nezajímalo mě, jestli to jsou soutěže východního, nebo západního bloku. Bavilo mě udělat sochu a pak se dozvědět, že byla první na nějaký mezinárodní soutěži… takže mi celý život přijde správné věnovat se něčemu, co zaměstná tvou pozornost, udělat to tak, jak si myslíš, že to je nejlepší… a být za to oceněnej.

Jak jsem proniknul ke scéně… K muzice mám několikagenerační vztah zaznamenaný v paměti ve vzpomínkovejch útržcích :-)

… Dětská léta a Holky z naší školky…

… Školní léta a Michal David, plus průniky věcí ze západu do socialistický hudební kultury… ABBA, Boney M, Europe, Modern talking, Depeche Mode…

… Ve třinácti mě spolužačka Jitka Kuglerová (měla krásný, dlouhý blonďatý vlasy :-) vytáhla do tanečního kroužku, kde jsem začal vnímat latinskoamerickou a standardní muziku ve vyšších decibelech a rozcvičky probíhaly na západní, anglicky zpívaný pop…

… V sedmý třídě základky k nám propadla do třídy cikánka Renata, která občas psala na tabuli jméno Majkl Čeksn… pak se mi dostala do ruky nahrávka Bad, kterou někdo přivezl z Německa, a od tý doby mi doma dlouho nehrálo nic jinýho…

… Ve čtrnácti jsem na jedný taneční soutěži viděl exhibici taneční skupiny Spin, která byla v té době Mistr ČSSR v show dance a disco dance. Tancovali na mix tehdejších aktuálních electro skladeb a já do tý skupiny udělal konkurs. Začal jsem vidět i do toho, jak se připravuje tříapůlminutový taneční číslo a jak se pro to vyrábí muzika…

Řekl bys triviální záležitost, ale…

Za socana jsi na soutěžích v disco a showtanci směl mít západní nahrávku, ale nesměl jsi v ní mít anglickej text, takže skladby se srovnávaly rychlostně na studiovejch kotoučákách, pak se po taktech sestřihávaly z nejlepších instrumentálních částí skladeb, který jsi chtěl použít. Studiová páska se v místě změny skladby rozstřihla nůžkama a další skladba se napojila uprostřed kopáku. Páska se slepila studiovou izolepou a střih jsi musel třeba několikrát opravit, aby byl plynulý a nezpozorovatelný. Ve třech a půl minutách jsi měl třeba 50 střihů a konečná verze nově vytvořené nahrávky byla složená třeba z pěti songů.

Takže když mi bylo 15 – 16, měl jsem už díky vrcholovému sportovnímu tanci přístup ke strojům v plzeňském rozhlase a bavilo mě vyrábět vlastní „megamixy“.

První hudební věci, který mě opravdu oslovily, byly spojený s vizuální taneční složkou, takže taneční skupina UNO a jejich první celovečerní tour program. Michael Jackson a album „Bad“, Janet Jackson a album „Rhythm Nation 1814“, Madonna se songem „Vogue“, Technotronic… první dvě alba Pump up the Jam a Body to body, Black Box… album Dreamland… líbil se mi projekt Boss Drum od Shamen, Violator od Depeche Mode, dekadentní album Mylene Farmer L’Autre a pak přišlo album Cyberpunk od Billyho Idola…

To jsou takový moje stěžejní alba do 17ti let, kdy mě úspěšně překabátěná komunistka – třídní na gymnáziu – nechala vyhodit ze školy, protože jsem dal (přes její zákaz) přednost reprezentaci taneční skupiny před školní docházkou. Tehdy už jsem třetím rokem manažeroval a vedl úspěšný a kvalitní showbyznysový projekt… svou taneční skupinu Boss, dvojnásobné mistry ČR.

Jitka Kuglerová i Renata budou mít radost :o) Co bylo dál? Fungovalo to v té době i finančně?

Jitka a Renata se to zřejmě nedočtou, ale kdo ví… Hehe, finančně? V jaký době? Když mě vykopli ze školy? To jsem se živil díky vystoupením skupiny a po brigádách… třeba na stavbě, na poště, v ZOO, nebo jako tanečník u zpěváků naší pop music. Jezdil jsem v tý době každej den do Prahy na soukromou školu, kam jsem udělal přijímačky.

Studoval jsem muzikál, tj. zpěv, herectví a tanec v soukromé škole režiséra Petra Novotného (první Bídníci – Les Miserables, Jesus Christ Superstar atd.).

Tu školu jsem dělal rok, pak mě přijal Richard Hes do Uno jako zpívajícího tanečníka na projekt West Side Story… do roku 1996 jsem se slušně živil divadlem v company i v hlavních rolích, vedle toho jsem plánoval vyrobit sólovou desku, tak jsem se začal rozhlížet po lidech do teamu a nějak se moje cesta spojila se značkou extravagantního originálního oblečení „Faux Pas“, tedy s Jolanou Schonfelt Izbickou a s undergroundem.

Od roku 1996 jsem měl mimo divadelní projekty dokonalou školu undergroundové taneční kultury na stageích dance clubů, které nás najímaly jako značku, která reprezentuje top dekadentní taneční divadlo.

Jak se k tomu přidal djing?

Dje jsem tenkrát bral naprosto bez respektu, jako kulisu. Bylo jedno, jaký jméno zrovna hrálo, protože všichni hráli stejně. My jsme odvedli práci, chvíli jsme pobyli v šatně a bylo mi jedno, jestli hraje Loutka, Bushwacka, nebo nějaká jiná osoba, protože mi to připadalo všechno stejný.

Úhel pohledu se mi změnil až v roce 1999, kdy jsem odjel pracovat jako performer na španělský ostrovy a zažil jsem parties, na kterých se mixovala španělská folklórní muzika s housem a ne jen house, techno či trance track s house, techno či trance trackem.

Tam jsem všechno odkoukával od místních djů, občas jsem dělal pouštěče tracků, který se mi líbily, ale djing jsem začal dělat až po návratu ze Španělska :-)

Jdu si pro cíga… za chvíli jsem zpět.

Já jsem nadšenej, vesele pokračuj, do tohohle je škoda zasahovat :o)

Hehe, pokládáš mi otázky, na který se mě v životě nikdo neptal :-D tak mi to nedá a snažim se jednoznačně formulovat odpovědi a příliš je nerozvádět do detailů :-D Klidně pokračuj ve zvídavých otázkách :-D

Ok, mám otázku! Zní: A jak to pokračovalo dál?

:-D Po návratu do Prahy v roce 2000 jsem věděl, jak jednoduchý je dělat úspěšný projekty. Ale česká mentalita hází klacky pod nohy především těm, kterým se něco daří. Tudíž jsem se po pár srážkách s touto vlastností přestal stýkat s kamarády, kteří neustále na něco nadávají a přitom „líně dodnes sedí s rukama v klíně“.

Začal jsem komunikovat s lidma, kteří něco konkrétního dělat chtěli.

… tyjo že bych tohle už někde slyšel?… jo to je problém toho našeho národa, nadávat, nedělat nic, závidět a dělat všechno proto, aby jsi byl takový taky… prostě svatá prostřednost, ordinace, chipsy a prdět do gauče :-)

Založil jsem United states of Aliens… prostor, který sdružuje prezidenty vesmírů „Já“. Spojilo mě to s Vladimirem Vesmirem a skupinou Electrip, se kterýma jsem asi rok pracoval na electro house a trip hop demáčích s mejma českejma textama. Deska byla už tehdy v roce 2000 o spojení s Avatarem a o komunikaci dvou bytostí, tvořících jednu. Tuhle práci mi nevydala žádná gramo firma, že to je moc experimentální a mimo českej ediční plán, tak jsme během několika let odvedli několik koncertů a šli jsme investovat energii do něčeho jinýho, kde nebudou překážky. Na rok jsem se vrátil k divadlu, protože mě Filip Renč chtěl do Kleopatry… tam jsem si zazpíval Caesara vedle Báry Basikové a opustil jsem muzikálový průmysl…

A jak to pokračovalo dál? :-D (skutečně jsem tady potřeba)

Vedle toho se mi v roce 2000 ozvala známá, že Bob Sinclar bude v Praze točit promo klip k svému druhému cédéčku a že mě k tomu potřebuje. Tak jsem udělal casting na team dvaceti tanečníků, sestavil jsem choreografii, do hlavní role zpěvačky byla obsazená Aňa Gaislerová… a z písničky I Feel For You se stal letní megahit, kterej z Boba udělal světovou dj star. Image Ani Gaislerové obšlehla Madonna pro album Music a Aňa dostala nabídku jet světové turné se Sinclarem jako playbacková zpěvačka. Odmítla to, protože je herečka a ne podvodník světovýho formátu :-D

Někdy v roce 2002, kdy jsem už po 11ti letech v upadající muzikálové scéně nemohl s touhle prací pokračovat, jsem začal řešit, co bude dál. Další česká vlastnost – bezpáteřní zlodějina kamarádky, kterou jsem zaměstnal jako účetní – mi během dvou let tunelem zrušila Art produkční firmu, se kterou jsem dělal show zakázky pro firmy formátu Sazka, Benzina… tak jsem byl donucen vrátit se na začátek, nemluvit s nikým o ničem co bylo a přijmout nejrychlejší nabídku v oboru hudba, show.

Vyšla mi vstříc jedna firma… která v té době hledala dje a party managera pro svou pobočku luxusního table dance clubu. Na pár let jsem se zasekl jako dj polopasák prodávající poloděvky v polobordelech… gangster life. Drogoví dealeři, umělý kozy, Dom Perignon na stolech, celebrity v podniku, uzavřená společnost a dj, který psychologicky pracuje s lidmi v klubu tak, aby skákali, jak píská. Realita, kterou málo lidí ustojí s cynickým nadhledem. Ale když miluješ někoho, kdo se pere s leukémií, vidíš věci jinýma očima, vážíš si času svýho života. Rozlišuješ, co ještě jo a co už ne a jednoho dne ti něco řekne dost a ty zareaguješ na nemístnou hlášku managera tím, že dáš okamžitou výpověď, naprosto v klidu odejdeš a do klubu už se nevrátíš.

Začal jsem dělat vlastní parties, tam kam mě mezi sebe pustila česká dj mafie :-) Je to tak, každej si hlídá svoje území a dostat se přes klubovýho produkčního je většinou problém, obzvlášť když hraješ něco mimo to, co je v klubu zvykem. Zjistil jsem, že největší problém vzniká, když přineseš do klubu novej zvuk a lidi na to reagujou nadšeně. V roce 2006 jsem hrál electro sound v klubech, kde se hrál funky house. Lidi po nich najednou začali chtít electro a přestávali jim na funky house reagovat.

Čelíš poznámkám na svůj účet… pomluvy od kolegů, ponižující doprošování se o termín hraní, nebo o vlastní party v mojí režii. Souboje s vyšňupanými club managery, kteří potřebují někoho zbuzerovat. A dokážou tě zprudit natolik, že se Ti rozsype rytmus a odešel bys v polovině party, nemít plnej parket lidí.

V roce 2007 mi z Paříže volala kamarádka – striptérka, že pracuje ve strip clubu Davida Guetty – Pink Paradise a že tam hledají DJe. Začal jsem po netu komunikovat s lidma v Paříži. Vypálil jsem x cédéček, domluvil jsem si nějaký hraní v klubech, zařídil jsem si hlídání pro psa, sebral jsem se a vypadl jsem do Paříže. Tam jsem si užil několik dokonalých akcí…

Disco Queen na Champs Elysée, party v lesbickém baru O Kubi, mejdany v miniklubu Mixer, odpolední pokec a kafe s djem Laurentem Wolfem / No stress / a Tecktonik boom na Technoparade.

Bohužel žádný klub nezareagoval včas na rozdaná cd a vzhledem k pařížským cenám… cigarety osm euro, pivo v klubu 10 euro, jsem se po měsíci musel sebrat a vrátit domů. Po návratu jsem se opět dostal do pracovního vakua, za kterého mě tehdy vyprostil kamarád z dětství…

Richard Hrádek, který mi dal ve svém klubu K.U.Baru rezidentní čtvrtky. Rok jsem měl K.U.čko jako základnu. Vedle toho jsem si nezávisle realizoval svoje projekty po vhodných klubech, které vycházely vstříc. Party s vokalistkami, oficiální Madonna 50 birthday party pro Českou republiku, POP-ART party, Tecktonik night…

Co dnes?

Teď jsme v roce 2010… před rokem jsem začal v Praze realizovat POP-ART party bar u Warhola. Spojuje se tam design, produkce a djing. Bohužel management vůbec nechytá potenciál baru, který je 200 metrů od Václaváku, tak je ten prostor odkázanej na to být undergroundem, kam chodí lidi, kteří o něm vědí. Hlavou proti zdi se jít nedá a přesvědčit o nutnosti investic lidi, kteří neznají konkurenční prostředí, vývoj ani kořeny hudební scény je marnost. Nicméně undergroundu stačí pravost a z té bude žít, dokud bude svět světem… Aleluja :-D

… pro tenhle rok mam v plánu dvě klubové noci jako turné po klubech ČR. Jedna akce je Souperpop… inspirace Pop-Artem Andyho Warhola, … tanečníci v rolích Marylin Monroe, Elvise Presleyho, Jacksona, Madonny. Druhá akce má název E.T. Genesis … a hudebně v ní jde o electro-tek house. Tam využíváme ty ufonský kostýmky, o kterých jsme mluvili na začátku rozhovoru.

Jestli se využije potenciál těch projektů, fakt nevim… dal jsem to pár lidem jako projekty k prodeji, ale vim, jak těžký je vychovat road managera… protože schopný lidi si radši sednou za bar do herny a držkujou, než aby se spojili s myšlenkou, stali se součástí teamu a rozjeli projekt. :-)

Patriku, na závěr – co chceš? Po čem toužíš, kde se vidíš za pár let?

Za pár let, to je za dva, bude podle Mayskýho kalendáře konec světa… tak si chci užívat přítomnost s lidma, který baví to, co dělám a chtějí se bavit. Proto jsem se rozhoupal a trochu kopu do managementu a nabídky kreativních projektů, který dělám. Projedeme ČR a EU, kde bude zájem (neumím se podbízet a lézt někomu do zadku), budu – jako do teď – oslovovat talentovaný lidi, pracovat s vokalistama na zpěvu s djem, budu pracovat s tanečníkama, vymýšlet způsoby, jak obohatit realitu, budu komunikovat s lidma, říkat svůj názor a žít, jak to přinese přítomnej moment. Vesmír má pro každýho z nás vždycky připravený ideální řešení, ale jaký to řešení je, to se teprve uvidí.

Díky za rozhovor, těším se, že o tobě určitě ještě uslyšíme!

Taky dík! Stav se ve středu v Chapeau, dáme drink, aneb nápoj! :-D

Zatím čus!

Patrickovy stránky:
www.myspace.com/djdrtnf