Kdo je vlastně Paul Kalkbrenner?

Paul Kalkbrenner alias dj Ickarus je dnes horké zboží. Potom, co spatřil světlo světa film Berlin Calling, bylo jasné, že undergroundová scéna bude mít svůj nový kult. Dj Ickarus, roztomilý berlínský producent s dětským obličejíkem, co šňupne a spolkne všechno, co se mu postaví do cesty a jeho cesta k novému albu skrz blázinec nápadně připomínající Přelet nad kukaččím hnízdem, zkrátka obletěl celý klubový svět a zařadil se tak vedle „povinností“ jako Human Traffic nebo Trainspotting. Kdo je ale Paul Kalkbrenner ve skutečnosti?


Každý dj nebo producent musí uznat, že kultovní film se sebou v hlavní roli a téměř kompletním vlastním soundtrackem, je asi to největší a nejlepší promo, co se dá udělat. (kromě Kalkbrennerovy tvorby zazněl ve filmu třeba skvělý Sascha Funke a jeho Mango, pozn.red.)

A taky, že ano, nabídky na vystupování se od té doby Paulovi jen hrnou (mrkněte na jeho event list) a je vůbec štěstí, že k nám do Roxy dorazí.

Co ale bylo před Berlin Callingem? Co je vlastně zač ten Paul Kalkbrenner?

Narodil se v roce 1977 v Leipzigu. Jako kluk se učil na trumpetu (že by proto Tits, Techno & Trumpets? :o) a studoval hudební teorii. Od roku 1992, spíš ale 1993 začal hrát (jen jako dj, ne live) po klubech – prvním byl berlínský Youth Club, potom namátkou Exit/Kitchen, Halle Weissensee nebo třeba Vereinsheim. V roce 1996 si koupil první „nádobíčko“ a začal produkovat – zároveň s tím pracoval pro německé televize ARD, ZDF, RTL a Premiere jako editor.

Jeho produkce (která mimochodem krom alba Maximalive vyšla všechna na labelu BPitch Control) sklízela úspěchy a otevřela mu dveře do světa. Začátkem nového milénia tak začíná Paul Kalkbrenner vystupovat po celičkém glóbu.

Jeho dosavadní diskografie vypadá takhle:

Alba
Zeit (BPitch Control, 2001)
Superimpose (BPitch Control, 2001)
Self (BPitch Control, 2004)
Maximalive (Minimaxima, 2005)
Reworks (BPitch Control, 2006)
Berlin Calling – The Soundtrack By Paul Kalkbrenner (Bpitch Control, 2008)

EPčka
DB+ (12″) (BPitch Control, 2000)
Chrono (12″) (BPitch Control, 2001)
Brennt (12″) (BPitch Control, 2002)
F.FWD (12″) (BPitch Control, 2003
Steinbeisser (12″) (BPitch Control, 2003)
Press On (12″) (BPitch Control, 2004)
Tatü-Tata (12″) (BPitch Control, 2005)
Keule (12″) (BPitch Control, 2006)
Altes Kamuffel (12″) (BPitch Control, 2007)
Bingo Bongo (12″) (BPitch Control, 2008)

Singly
Sky And Sand (BPitch Control, 2009)

(zcela kompletní seznam na discogs.com)

A jak že zní jeho tvorba?

Nemám příliš v lásce hudební recenze, hudba se má přece poslouchat, ne o ní žvanit… a já nikdy nevím, co pořádně říct, aby to vypadalo, jako že tomu rozumím a zároveň že nemelu hovadiny…

Když by na mě ale někdo mířil pistolí, řeknu, že mě při poslechu Kalkbrennera napadají slova jako naivní, pubertální… ale taky čisté, upřímné, někdy nářez a někdy možná geniální. Kalkbrenner brousí ve vodách electra, minimalu a techna, někdy také jde ale úplně jinam, do ambientních ploch, hodně hluboko…

To musíte prostě slyšel sami. Projet jeho tvorbu můžete na youtube (kde samozřejmě nečekejte dobrý zvuk a o ten přece jde), radši ale přijďte 20. března do Roxy… věřte, že to bude nářez jak kráva :o)

No a pokud jste ještě neviděli Berlin Calling, tak to koukejte fofrem dohnat…